Anti-průmyslový zákon se odkládá

Asi všichni se shodneme na jednoduché věci. Ochrana zdraví, ochrana lidí i přírody, jsou nutností a přímo povinností každého soudného člověka i politika. Beru ji za svou.

Jenže lidé mají právo nejen na zdravé životní prostředí, musí také něco jíst, z něčeho být živi. Mezi oběma potřebami musí být rovnováha. Proto jsem rád, že ministr životního prostředí Richard Brabec uznal, že příprava tak zvaného anti-fosilního zákona není ve stavu, aby jej bylo možné racionálně dokončit v tomto volebním období.

Plošný zákon, který měl v zájmu boje s globálním oteplováním a proti oxidům uhlíku snížit spotřebu fosilních paliv, by se primárně přenesl opět a především na český průmysl a ohrozil jeho konkurenční schopnost. Podíl České republiky na světových emisích CO2 je pouhých 0,31 procenta. Další razantní snížení tohoto podílu by nás stálo miliardy korun a celkové snížení produkčního potenciálu české ekonomiky i životní úrovně obyvatel.

Nemám pocit, že takový postup je rozumný a že je správné tuto cenu za náš malý příspěvek k tání ledovců zaplatit.

Mám jinou představu – řekl bych „strategickou“. Potřebujeme připravit mechanismus finančních pobídek, jejichž výsledkem bude čistší, energeticky méně náročná a k okolí ohleduplnější výroba. Potřebujeme projekty, které rozšíří či alespoň zachovají produkci, avšak při zásadně lepších ekologických parametrech.

Jednou už jsme něco podobného dokázali: za vlády Miloše Zemana na přelomu tisíciletí jsme zvládli dostat do naší země obrovský produkční potenciál. Při stejném úsilí bychom nyní mohli tento potenciál přeměnit směrem k ekologické šetrnosti.

První vlaštovky nových inovací už se rodí – oceňuji snahu města Brno získat pro Českou republiku převratný dopravní vynález Hyperloop, který nejen zkrátí čas jízdy mezi Prahou a moravskou metropolí na pár minut, ale má být poháněn výhradně sluneční energií. Oceňuji snahu ústeckých aktivistů získat pro ČR jiný projekt amerického vizionáře Elona Muska – továrnu na baterie pro elektromobily Tesla. Potřebujeme ale jít ještě dál.

Víc než zákony, které zakazují, potřebujeme zákony, které pomáhají tvořit. Potřebujeme zásahy do daňového systému, které pomohou novým technologiím s vysokou přidanou hodnotou, tedy takovým, které ze své podstaty vykazují vyšší vstřícnost k životnímu prostředí. Lze sáhnout do odpisových pravidel a také jimi tato nová technologická řešení podpořit, lze upravit pravidla působení Czechinvestu, který investory vyhledává.

To je skutečně správná cesta. Zlepšit životní prostředí, ale zachovat či zlepšit životní úroveň.

Anti-fosilní zákon směřoval k tomu, že by došlo k deindustrializaci naší země. To mimochodem leckde zkusili. A výsledkem je, že zatímco naše nezaměstnanost je na minimu, v řadě států Evropské unie dosahuje obrovských hodnot. Ale co je horší – nezaměstnanost mezi mladými je až čtyřicetiprocentní. Služby jsou skvělá věc, ale má to své hranice. Je dobře, že se tyto hranice nechystáme překročit.

P.S.: Nový americký prezident oznámil své rozhodnutí přehodnotit závazky USA plynoucí z Pařížského protokolu. V tom případě ale celý protokol ztrácí význam a svět se musí nasměrovat k jiným formám postupu při ochraně životního prostředí. Což je výzva, kterou bychom měli vzít za svou.