Dostavba Temelína na oltáři obnovitelnosti

Tendr na dostavbu dvou temelínských bloků skončil zrušením. Na první pohled se může zdát, že je to další vítězství „obnovitelnosti“, ale spíš je to především další vítězství nejistoty a nestability. Kdo se zeleně raduje, měl by jásat opatrně.

 Především je jasné, že vládě alias ČEZ nezbylo nic jiného, než tendr zrušit. Nejasná evropská energetická koncepce postavená na futuristické vizi tisíců větrníků na severu v kombinaci se saharskou sluneční výtopnou vytvořila pokroucené ceny plné regulací, dotací a dalších brzdiček. Extrémní požadavky na jadernou bezpečnost dělají z jádra zdroj, který přes svoji lacinost ztrácí kvůli obří investici konkurenční schopnost. Také však platí, že Česká republika nemá dlouhodobou energetickou koncepci - naposledy byla tehdejším premiérem Petrem Nečasem vyměněna za stoprvní koaliční hlas. Takže dostavba Temelína, která by nás naprosto zásadně posunula k energetické bezpečnosti a nezávislosti, je příliš drahá. Paradoxně za situace, kdy náš národ zaplatil za podporu tak zvaných obnovitelných zdrojů (které navíc dosti často nejsou ani obnovitelné) peníze rovnající se zhruba třetině nákladů za dostavbu Temelína.

 Přitom elektrická energie u nás patří k nejdražším v Evropské unii a Evropská unie zase v toto ohledu vévodí světu. Naše podniky (jenom na okraj – živí nás primárně průmysl) platí za elektřinu až o polovinu více než firmy ve Spojených státech, o 20 až 25 procent více než společnosti čínské, více než německé i francouzské. To je prostředí, ve kterém se dost špatně konkuruje.

 A proč chtěl ČEZ garance ceny, když je elektřina drahá? Jak známo, samotná silová elektřina (od výrobce) je levná až běda, v sítích ale mají přednost obnovitelné zdroje, které se v rámci podpory prodávají za garantované ceny. A když se rozeběhnou, tak ostatní vyrábějí se ztrátou. V tomto energetickém zmatku se stálý zdroj vyrábějící naprosto stabilně a za velmi rozumnou cenu vlastně neuplatní. Leda by měl svojí cenu garantovanou. Což zase stát nechce, protože si to nikdo „nevezme na triko“. Důsledky nekoncepční podpory solárních elektráren se s námi potáhnout celá desetiletí, ale spotřebitelé platí miliardy i za větrníky, bioplyn a řadu dalších alternativních pokusů.

 A co vlastně bude výsledkem toho, že bloky v Temelíně postaveny nebudou? V příštích letech se naše energetika přimkne ke starému dobrému tradičnímu uhlí. Že to zelené aktivisty nepotěší? Jistě, ale uhlí je to to jediné, co drží ceny energií v našem Nečasovském mixu na ještě slušné úrovni. Navíc teplárny i elektrárny na uhlí čeká ekologizace a modernizace, takže větší znečištění nehrozí. Ne náhodou staví Němci 12 nových uhelných elektráren.

 Za nějakých pět let - já doufám, že daleko dříve - až se Evropa rozkouká po hluboké krizi a dlouhodobé stagnaci, až se křivky spotřeby dostanou na nové nezkreslené hodnoty, až přestaneme snít o nekonečných větrech a nepřestávajícím slunečním svitu, pak se budeme muset k otázce dostavby Temelína či Dukovan vrátit. A jistě se nevyhneme ani tomu, že jádro pak budeme porovnávat s novými zdroji a některými rozvíjejícími se technologiemi, jako jsou břidlicové plyny nebo zplynování uhlí.

 Doufejme jen, že nás do té doby nezaskočí nějaký další mezinárodní politický výkyv, který by například razantně zdražil i nám ruský zemní plyn.