„Sviňárna“ podle Hampla

Řeč je nikoliv o bývalém rektorovi University Karlovy, ale o „pravicovém sociologovi“ (jak ho nazývají Parlamentní listy) Petru Hamplovi, přívrženci Svobodných. Pan Hampl se rozčiluje nad tím, že zahraniční firmy podnikající v této zemi vyvážejí zisky. Podle korektních údajů odešlo vloni ze země 300 miliard korun formou zisku vyplaceného investorům z ciziny. Dále však Petr Hampl tvrdí, že tyto zisky byly vytvořeny na úkor českých daňových poplatníků, protože investice byly podpořeny „daňovými pobídkami“, které podle něj nevytvořily žádná pracovní místa. Zde se opírá o jednu starší „studii ČNB“. Tyto „studie ČNB“ jsou ve skutečnosti práce paní Evy Zamrazilové, které psala v letech 2006 a 2008, tedy v době, kdy pracovala pro Komerční banku a nebyla členkou Bankovní rady ČNB. A její závěry nejsou zdaleka tak jednoznačné, jak Petr Hampl tvrdí.

To mu ale nebrání hovořit o pobídkách investorům jako o „sviňárnách“. Z nich pak viní premiéry ČSSD Miloše Zemana, Vladimíra Špidlu, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka a přidává k tomu varování, že se vláda Bohuslava Sobotky chystá v této praxi pokračovat. To je podle sociologa Petra Hampla chyba, a tvrdí, že „ty politické strany, které mají plnou pusu boje proti nadnárodnímu kapitálu, mu v tichosti přihrávají nejvíc peněz.“ Samotné použití pojmu „nadnárodní“ kapitál u někoho, kdo se označuje za „pravicového“ vzbuzuje minimálně překvapení, ale nechme stranou podobné podivuhodné detaily.

Ono celkově platí, že bavit se o ekonomice s „pravicovým sociologem“ je obtížné, protože není možné mluvit o růstu HDP, růstu mezd, o životní úrovni a dalších statisticky prokázaných skutečnostech, neboť jim zjevně buď vůbec nerozumí, nebo – což je vlastně horší – je odmítá brát v potaz. Už jenom podiv nad tím, že si vlastníci vezmou zisk a naloží s ním podle svého uvážení, je v podstatě absurdní. Jak celkem přesně poznamenal ve facebookové diskusi nad závěry pana „pravicového sociologa“ ekonom Ondřej Schneider: „Ty peníze "neunikly", ty jsou jejich a mohou s ním udělat, co chtějí. Když prodáte sociologickou analýzu do Německa, taky si peníze převedete na účet v Praze, nebo ne?“ Zpochybňovat právo investora nakládat se ziskem je velmi nebezpečné. Co ale zpochybnit nelze, to je fakt, že každá rozumná vláda se investorům snaží vytvořit takové podmínky, které jsou výhodné pro reinvestování zisků. A je jedno, jestli jde o investora domácího nebo zahraničního. Navíc v rozměrech Evropské unie toto dělení do jisté míry ztrácí původní smysl.

Klíčovým problémem podle Petra Hampla je, že pobídky jsou přidělovány na základě rozhodování úředníků, kteří pak dostávají od nadnárodních společností „lukrativní místa“. Petr Hampl zde přímo obviňuje Martina Jahna v souvislosti s jeho angažmá v automobilce Škoda a naznačuje, že tento post si „zasloužil“ přidělením čtyř miliard korun pobídek jako šéf Czechinvestu.

To je mimořádně odporné nařčení. Pobídky byly vždy schvalovány na řadě úrovní a na základě velmi přesných a tvrdých kritérií. Aby bylo jasno - nezpochybňuji možnost diskutovat o mechanismech a smyslu pobídek pro investory. Na různé věci můžeme mít různé názory. Nicméně každý, kdo se podívá na úspěchy českého průmyslu a celé ekonomiky v letech 2000 až 2008, kdy byl nastaven systém lákající zahraniční investory do země, kdo se podívá na hospodářský růst a na růst platů v té době a porovná to s obdobím pozdějším, musí objektivně uznat, že ten systém fungoval a přinesl prosperitu. Nazývat to „sviňárnou“ je sviňárna.